Gleichschaltung

Termín Gleichschaltung (AFI: /ˈɡlaɪçʃaltʊŋ/) je německý výraz, přeložitelný přibližně jako „synchronizace“, „koordinace“, „srovnání“ nebo „zařazení“ apod., v češtině existuje slovesný tvar zglajchšaltování. Označuje proces nacifikace německého státu a společnosti prováděný Adolfem Hitlerem od svého nástupu k moci v roce 1933. Šlo o proces „koordinace“ veškerých politických, společenských a kulturních institucí s nacistickou vládou, a tím vytvoření totalitního režimu.^[1]

Termín

Gleichschaltung je složený ze slov gleich (stejný) a schaltung (obvod). Byl odvozen z elektrotechnického termínu, který znamená, že všechny spínače jsou zapojeny do stejného obvodu, což umožňuje jejich současnou aktivaci hlavním spínačem.^[2] Jeho první užití je připisováno Franzovi Gürtnerovi, říšskému ministrovi spravedlnosti.^[3]

Podle jedné z několika definic jde o „Konsolidaci. Všechny sociální, politické a kulturní organizace německého lidu budou kontrolovány a řízeny v souladu s nacistickou ideologií a politikou. Veškerá opozice bude eliminována.“^[4]

Změny zákonů

Nacisté prosadili proces Gleichschaltung sérií zákonů a dekretů po nástupu Adolfa Hitlera do funkce kancléře 30. ledna 1933. Formálně legálními prostředky postupně ovládli státní správu, parlament i politický život a odstranili demokratické záruky Výmarské republiky:^[5]^[6]^[7]

Dekret o požáru Říšského sněmu (28. února 1933) Prezident Paul von Hindenburg po požáru Říšského sněmu vydal na Hitlerovu žádost mimořádný dekret, který pozastavil základní občanská práva, svobodu tisku, projevu a shromažďování. Umožnil zatýkání politických odpůrců, zejména komunistů, a zastrašování voličů před volbami jednotkami Sturmabteilung (SA).
Zmocňovací zákon (23. března 1933) Říšská vláda získala právo vydávat zákony bez souhlasu parlamentu i prezidenta, včetně zákonů odporujících ústavě. Parlamentní demokracie tím prakticky zanikla a Hitlerova vláda získala diktátorské pravomoci. Zákon byl přijat s pomocí katolické klerikální strany Deutsche Zentrumspartei výměnou za příslib zachování náboženských svobod.
Zákony o sjednocení zemí s Říší (březen–duben 1933) Byly rozpuštěny zemské parlamenty a do jednotlivých zemí dosazeni říšští místodržící (Reichsstatthalter) podřízení centru. Německo se postupně změnilo z federace na centralizovaný stát.
Zákon o obnově státní služby (7. dubna 1933) Umožnil propouštění Židů, komunistů a dalších „politicky nespolehlivých osob“ ze státní správy, školství a justice.
Likvidace odborů (květen 1933) Jednotky SA obsadily odborové organizace, zabavily jejich majetek a zatkly vedení. Stát převzal kontrolu nad pracovněprávními vztahy a zakázal nezávislé stávky.
Zákon proti zakládání stran (14. července 1933) Komunistická strana a Sociálnědemokratická strana byly zakázány a jejich majetek byl zestátněn. ostatní strany se pod nátlakem samy rozpustily. Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) se stala jedinou legální politickou stranou.
Zákon o jednotě strany a státu (1. prosince 1933) NSDAP byla zákonem ukotvena jako veřejnoprávní korporace a strana a jednotky SA se staly oficiálními složkami státu. Místopředseda NSDAP Rudolf Hess a velitel SA Ernst Röhm se tím automaticky stali ex offo ministry vlády bez portfeje. Stranické orgány získaly oficiální pravomoci a úřady včetně soudů musely straně poskytovat informace a podporu.
Zákon o přestavbě Říše (30. ledna 1934) Formálně zrušil zemské parlamenty a odstranil zbytky autonomie německých zemí. Německo se poprvé v historii změnilo v centralizovaný unitární stát.
Zrušení Říšské rady (14. února 1934) Byla odstraněna horní komora parlamentu (Říšská rada, Reichsrat) zastupující jednotlivé země, čímž zanikla poslední federální protiváha vlády.
Zákon o hlavě Německé říše (1. srpna 1934) Po smrti Hindenburga spojil Hitler funkce prezidenta a kancléře do titulu „Vůdce a říšský kancléř“. Soustředil tak veškerou státní i vojenskou moc do svých rukou.

Propaganda

Důležitým krokem procesu Gleichschaltung bylo vytvoření Ministerstva propagandy v březnu 1933 pod vedením Josepha Goebbelse. Ministerstvo převzalo kontrolu nad tiskem, rozhlasem, filmem, literaturou, uměním i veřejnými shromážděními. Cílem bylo šířit nacistickou ideologii tak, aby propaganda působila nenápadně a pronikala do každodenního života obyvatel.^[8]

Nacistická strana současně likvidovala nebo ovládala všechny nezávislé organizace schopné ovlivňovat veřejnost. Odpůrci režimu byli zastrašováni, vězněni nebo zabíjeni. Sportovní kluby, spolky, pěvecké sbory, ženské organizace i profesní sdružení byly podřízeny nacistické kontrole a začleněny do jednotných říšských organizací. Do roku 1934 byla většina občanského života „nacifikována“; mimo přímou kontrolu režimu zůstala v podstatě jen armáda a církve.^[5]

Součástí procesu byla také „očista státní správy“. Úředníci nepřátelští vůči režimu byli nahrazováni loajálními členy NSDAP. Mnozí vstupovali do strany ze strachu o zaměstnání. Na místní úrovni používaly jednotky SA a SS nátlak proti starostům a obecním úředníkům, zejména Židům a politickým odpůrcům.^[5]

Významnou roli hrála i kontrola mládeže. Děti byly povinně začleňovány do nacistických organizací, například Hitlerjugend a Bund Deutscher Mädel. Výchova mládeže byla zaměřena na poslušnost režimu, vojenskou disciplínu a ideologickou loajalitu. Do roku 1940 měly tyto organizace přibližně osm milionů členů.^[9]

Odborové organizace

Německé odborové hnutí mělo dlouhou tradici sahající do 19. století. Největší organizací ve Výmarské republice byl Všeobecný německý odborový svaz (ADGB), spojený převážně se sociální demokracií. Po hospodářské krizi a nástupu nacistů v roce 1933 odbory čelily rostoucímu násilí a zastrašování ze strany SA.^[5]

Vedení odborů se zpočátku snažilo vyhnout otevřenému odporu. Předseda Theodor Leipart dokonce vyhlásil politickou neutralitu ADGB a odbory usilovaly o kompromis s režimem. Nacisté však již plánovali jejich úplné převzetí. Ministr propagandy Joseph Goebbels si poznamenal, že po oslavách 1. máje budou odborové kanceláře obsazeny.^[5]

Dne 1. května 1933 vyhlásil režim „Den národní práce“, doprovázený masovými propagandistickými akcemi a Hitlerovým projevem v Berlíně. Následující den jednotky SA a SS obsadily odborové budovy, zabavily majetek, zakázaly tisk a zatkly vedení. Někteří odboráři byli posláni do koncentračních táborů, jiní byli při útocích zabiti. Odborové hnutí se zhroutilo prakticky bez odporu. Nadále existovala jen původní nacistická odborová organizace Národně socialistická tovární buňková organizace (Nationalsozialistische Betriebszellenorganisation, NSBO).^[5]^[10]

Dne 10. května 1933 místo nezávislých odborů vznikla jednotná Německá pracovní fronta (Deutsche Arbeitsfront, DAF) vedená Robertem Leyem. Organizace podřídila pracovníky nacistické kontrole. Kolektivní vyjednávání bylo zrušeno, pracovní podmínky určovali státní zmocněnci a stávky byly fakticky zakázány.^[10]

Součástí systému byla také organizace Kraft durch Freude („Síla díky radosti“), která řídila volný čas zaměstnanců. Nabízela zájezdy, sport, koncerty či rekreaci, ale zároveň sloužila propagandě a kontrole společnosti. Nezaměstnaní byli zapojováni do pracovních služeb (Reichsarbeitsdienst) a veřejných projektů, což posilovalo dojem, že nacistický režim obnovuje hospodářství a sociální pořádek. Jedním z příkladů byla výroční soutěž ve zpěvu Reichsberufswettkampf. Počet soutěžících vzrostl z přibližně 500 000 v roce 1934 na první soutěži na 3 500 000 v roce 1939.^[11] Dalším příkladem byla kampaň Schönheit der Arbeit (Krása práce), která se zaměřovala na modernizaci a zkrášlování pracovišť.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gleichschaltung na anglické Wikipedii.

↑ Gleichschaltung: Coordinating the Nazi State. Holocaust Encyclopedia [online]. [cit. 2026-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 CHILDERS, Thomas. The Third Reich: A History of Nazi Germany. [s.l.]: Simon and Schuster 672 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4516-5115-7. (anglicky)
↑ ZENTNER, Christian; BEDÜRFTIG, Friedemann; HACKETT, Amy. The Encyclopedia of the Third Reich. [s.l.]: Macmillan 1150 s. Dostupné online. ISBN 978-0-02-897502-3. (anglicky)
↑ Nazi-Deutsch/Nazi German: An English Lexicon of the Language of the Third Reich. www.google.cz [online]. [cit. 2026-05-09]. Dostupné online.
1 2 3 4 5 6 EVANS, Richard J. The Coming of the Third Reich. [s.l.]: Penguin 680 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59420-004-5. (anglicky)
↑ SHIRER, William L. Rise And Fall Of The Third Reich: A History of Nazi Germany. [s.l.]: Simon & Schuster 1262 s. Dostupné online. ISBN 978-0-671-72868-7. (anglicky)
↑ BENZ, Wolfgang. A Concise History of the Third Reich. [s.l.]: University of California Press 356 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-23489-5. (anglicky)
↑ BYTWERK, Randall L. Bending Spines: The Propagandas of Nazi Germany and the German Democratic Republic. [s.l.]: MSU Press 257 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87013-899-7. (anglicky)
↑ BUSE, Dieter K.; DOERR, Juergen C. Modern Germany: An Encyclopedia of History, People, and Culture, 1871-1990. [s.l.]: Garland Pub. 600 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-0503-3. (anglicky)
1 2 BROSZAT, Martin. The Hitler State: The Foundation and Development of the Internal Structure of the Third Reich. [s.l.]: Longman 434 s. Dostupné online. ISBN 978-0-582-49200-4. (anglicky)
↑ SCHOENBAUM, David. Hitler's Social Revolution. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group 425 s. Dostupné online. ISBN 978-0-307-82233-8. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gleichschaltung na Wikimedia Commons

[1] Gleichschaltung: Coordinating the Nazi State. Holocaust Encyclopedia [online]. [cit. 2026-05-09]. Dostupné online. (anglicky)

[Childers-2] 1 2 CHILDERS, Thomas. The Third Reich: A History of Nazi Germany. [s.l.]: Simon and Schuster 672 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4516-5115-7. (anglicky)

[3] ZENTNER, Christian; BEDÜRFTIG, Friedemann; HACKETT, Amy. The Encyclopedia of the Third Reich. [s.l.]: Macmillan 1150 s. Dostupné online. ISBN 978-0-02-897502-3. (anglicky)

[4] Nazi-Deutsch/Nazi German: An English Lexicon of the Language of the Third Reich. www.google.cz [online]. [cit. 2026-05-09]. Dostupné online.

[Evans-5] 1 2 3 4 5 6 EVANS, Richard J. The Coming of the Third Reich. [s.l.]: Penguin 680 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59420-004-5. (anglicky)

[6] SHIRER, William L. Rise And Fall Of The Third Reich: A History of Nazi Germany. [s.l.]: Simon & Schuster 1262 s. Dostupné online. ISBN 978-0-671-72868-7. (anglicky)

[7] BENZ, Wolfgang. A Concise History of the Third Reich. [s.l.]: University of California Press 356 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-23489-5. (anglicky)

[8] BYTWERK, Randall L. Bending Spines: The Propagandas of Nazi Germany and the German Democratic Republic. [s.l.]: MSU Press 257 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87013-899-7. (anglicky)

[9] BUSE, Dieter K.; DOERR, Juergen C. Modern Germany: An Encyclopedia of History, People, and Culture, 1871-1990. [s.l.]: Garland Pub. 600 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-0503-3. (anglicky)

[Broszat-10] 1 2 BROSZAT, Martin. The Hitler State: The Foundation and Development of the Internal Structure of the Third Reich. [s.l.]: Longman 434 s. Dostupné online. ISBN 978-0-582-49200-4. (anglicky)

[11] SCHOENBAUM, David. Hitler's Social Revolution. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group 425 s. Dostupné online. ISBN 978-0-307-82233-8. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]