Manželské historie

Manželské historie nebo Manželství (Giftas) je dvoudílná sbírka povídek švédského autora Augusta Strindberga.

Kompozice

Sbírka je rozdělena do dvou částí. První část byla vydána v roce 1884 a obsahuje dvanáct povídek, ve kterých autor zobrazuje dvacet různorodých manželství. Tématy povídek jsou polyandrie, celibát, vztah k rodině partnera, dluhy v manželství, ale také šťastný a fungující vztah. V roce 1886 vyšla druhá část sbírky, ve které je osmnáct povídek. Ty se na rozdíl od prvních dvanácti vyznačují kritikou emancipačního hnutí. Obě části obsahují předmluvu a první část také fiktivní rozhovor s autorem.

Téma sbírky a problematika ženské emancipace

Povídky se věnují převážně manželství a vztahu muže a ženy. Autor v této sbírce kritizoval některé aspekty ženské emancipace. Díky tomu bývá Strindberg považován za misogyna, toto označení je však pravdivé pouze částečně. Autor zde vyjadřuje obavy, že emancipované ženy se začnou vyhýbat mateřským povinnostem. Rodit děti a být matkou by podle Strindberga měla být nejpřirozenější a nejvyšší radost ženy. Jiným aspektům ženské emancipace byl ale autor otevřený a vnímal je převážně pozitivně. Předmluva Manželských historií obsahuje část s názvem Ženina práva, kde Strindberg podporuje sexuální i sociální zrovnoprávnění žen. Píše zde i o volebním právu pro ženy, právu dívek a chlapců na stejné, ideálně koedukované vzdělání, nebo o volném manželství neposvěceném církví, ale založeném pouze na dohodě partnerů. Tyto myšlenky byly ve své době velmi radikální.

První část Manželských historií není útokem na ženy ani na jejich práva. Strindberg v nich často ironickým tónem popisuje problémy v manželství, které mohou nastat, pokud si partneři nedávají dostatečný pozor na ekonomické a fyzické stránky svého svazku. Jedná se o obecné problémy manželských rolí a zápornou postavou může být muž i žena. Totéž ale nelze říci o druhé části sbírky, v níž na emancipační hnutí autor cíleně útočí. Žena je v ní zobrazována jako upír a tyran. Objevují se zde také témata jako lesbismus nebo pederastie.

Společenské přijetí a žaloba

Už první část Manželských historií nebyla dobře přijata. Části čtenářů se nelíbilo, jaký důraz Strindberg kladl na fyzickou část manželství a některé povídky z tohoto důvodu budily pohoršení. Zastánce ženské emancipace dráždila především povídka Domov loutek, v níž autor kritizuje a zesměšňuje hru Henrika Ibsena Domeček pro panenky. Ačkoliv sbírka obsahuje řadu vysoce kvalitních povídek, nedočkala se vlídného přijetí.

Po vydání první části sbírky Manželské historie byl August Strindberg žalován za porušení zákona o svobodě tisku. V tomto ohledu se ale v knize nevyskytovalo nic, za co by bylo možné autora právně stíhat. Největší skandál spojený se sbírkou vyvolala povídka Odměna ctnosti, která pojednává o problémech v pubertě a popisuje strach ze sexu jako důsledek náboženské výchovy. Jako záminka pro obvinění autora z blasfemie nakonec posloužilo znevažování svatého přijímání při konfirmaci popisované v téže povídce. Strindberg byl nakonec osvobozen, ale v jeho osobním životě vedla tato epizoda ke krizi. Zároveň byl jako spisovatel ve Švédsku dočasně znemožněn. V této době se Strindberg musel vypořádávat s útoky veřejnosti, narůstajícími dluhy a krizí svého prvního manželství. Strindbergovy manželské problémy velmi ovlivnily tematiku druhé části Manželských historií.

České překlady

Povídky vyšly v českém jazyce poprvé v roce 1894 pod názvem Manželství: dvanácte povídek v překladu Huga Kosterky. V roce 1906 byla vydána kniha s názvem Manželská historie, kterou přeložil Hanuš Vogeler. V roce 1922 vyšly povídky znovu pod názvem Manželství v překladu Hanuše Hackenschmieda. Milada Krausová-Lesná dílo přeložila v roce 1929, kdy vyšlo s názvem Manželství. Roku 1984 byla vydána kniha Bláznova obhajoba; Manželské historie obsahující obě díla, povídky přeložila Jiřina Vrtišová. V roce 2004 byly v jejím překladu povídky vydány také samostatně pod názvem Manželské historie.