Přeskočit na obsah

Předení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Předení je činnost sloužící ke zhotovení příze jako uceleného útvaru z jednotlivých textilních vláken. Předení se provádí strojově, jako výrobní činnost nebo ručně, převážně jako hobby.[1] [2]

Jako výrobní činnost znamená předení

  • buďto urovnání a zakroucení vrstvy vláken (dopřádání)[3],
  • nebo celý proces výroby příze včetně přípravy materiálu k vlastnímu předení (předpřádání)[4].

Ruční předení je definováno jako způsob spojování staplových vláken zákrutem za použití jednoduchých nástrojů.[1] [2]

Použití výrazu předení

[editovat | editovat zdroj]
  • V jiných jazycích (např. v angličtině (spinning), němčině (Spinnen), portugalštině (fiação)) se pod pojem předení zahrnuje také (české) zvlákňování tj. tvorba vláken s neomezenou délkou z tekuté hmoty.[5]
  • Výrazem předení se označuje v češtině i v jiných jazycích také řada lidských a zvířecích činností, jako vrnění koček,[6] německým Spinnen: např. blouznění, podivné chování, anglickým Spinning: aerobní cvičení aj.

Následující článek se zabývá převážně strojním předením příze. Bližší údaje o ručním předení obsahuje článek Ruční předení.

Z historie předení

[editovat | editovat zdroj]
  • Nejstarší doklady o předení pocházejí z období před 20 000 lety.[7] Podle nálezů z roku 2009 u gruzínské obce Dzudzuana však měly být vyrobeny první lněné příze už asi 32 000 let před n. l.[8]
  • Ze starší doby kamenné pochází nejstarší nástroje k předení – vřeteno s přeslenem[9]
  • Ve druhé polovině 1. tisíciletí byl pravděpodobně v Indii vynalezen kolovrat[10]
  • Výrobní postup např. v bavlnářské manufaktuře v 18. století sestával z: tlučení smotků vláken (potěrání) – škrabání smotků dvěma hřebeny (mykání) – kladení chomáčků z mykaných vláken přes sebe a zaoblování do tvaru pramene (na „švýcarské vráně“) – (případně: výroba přástu na kolovratu) – dopřádání na kolovratu nebo na spinning jenny.[11]
  • Za první stroj na výrobu příze je považován waterframe z roku 1769, se kterým začalo v roce 1771 předení průmyslovým způsobem. Koncem 18. století byly vynalezeny pro předpřádání mykací a protahovací stroje.
  • Ve 30. letech 19. století byly uvedeny do provozu první selfaktory a prstencové dopřádací stroje. Na začátku 21. století jsou prstencové stroje nejpoužívanější zařízení k dopřádání, na selfaktorech se vyrábí jen nepatrné množství příze.
  • Ve 20. století byly vynalezeny technologie předení, z nichž se prakticky používá i v 21. století např. rotorové, frikční, tryskové. Jiné vynálezy se uplatnily jen přechodně nebo se využívají jen v nepatrném rozsahu, jako např. předení samoskaných přízí, nebo odstředivé předení, systém Bobtex, Pavena, Rotofil aj.[12]
  • V 19. století vznikly v některých státech s rozvinutým textilním průmyslem 2–4leté odborné školy, od začátku 20. století také se studijním oborem technologie předení[13] a později učební obor přadlák/přadlena.[2]

Předení na začátku 21. století

[editovat | editovat zdroj]

Druhy a tvary materiálů vhodných k předení (staplová vlákna)

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 2. dekády 21. století se ve světě předením zpracovávalo asi 55 % z roční spotřeby cca 90 milionů tun textilních vláken.

Ke zpracování předením se hodí zejména:

Přírodní textilní vlákna o délce cca 15–200 mm, umělá textilní vlákna ve formě stříže a kabelu na konvertorování, výčesky a vlákna z recyklovaných textilií.

Ke spřádání se dají použít téměř všechny polymerní materiály, skleněná textilní vlákna se dají spřádat jen na frikčních nebo odstředivých strojích, kovová vlákna se zpracovávají jen jako příměs v nepatrném množství u určitých speciálních přízí.

Pro keramická textilní vlákna, nanovlákna a whiskery není dosud známý žádný způsob zpracování na staplovou přízi.

Způsoby předení

[editovat | editovat zdroj]

Rozsah použití různých způsobů předení ve 2. dekádě 21. století:

Způsob
dopřádání		 Hlavní nástroje První
použití		 Roční výroba
v t×106		 Zvláštní znaky
prstencové válečkový průtah,
vřeteno a prstenec s běžcem		 cca 1830 cca 30[14] varianty: kompaktní, efektní příze, vigoň, opřádání aj.
rotorové rozvolňovací váleček, rotor 1964 cca 15[14] vhodné pro vlákna do 60 mm a příze nad 20 tex
křídlové váleč, průtah,
vřeteno s křídlem		 1769 cca 2 pouze pro jutu a část lněných vláken
tryskové váleč. průtah, 2 trysky,
proud stlačeného vzduchu		 1980 cca 1[14] vhodné pro příze 10-40 tex, nižší pevnost příze
frikční rozvolň. válec, 2 perforované bubínky, proud vzduchu 1977 cca 0,4 vlákna z recyklovaných textilií možná, příze nad 10 tex
kolovrat lidské prsty, vřeteno s křídlem,
pohon šlapáním pedálu		 2. polovina
1. tisíciletí		 cca 0,6 komerční výroba jen z kokosových vláken a
z „exotických“ vln: např. pašmína, šáhtúš, jačí vlna
ruční
předeno-skaní[15]		 lidské prsty,
viják na přadena		 ? cca 0,3 komerční výroba jen z kokosových vláken

Předení je organizované téměř výhradně jako diskontinuální proces, který probíhá 3 až cca 10 pasážemi strojů umístěných ve výrobním provozu přádelny.

K procesu předení patří u každého z uvedených způsobů dopřádání specifická technologie přípravy materiálu (příp. v několika variantách), která sestává např. z rozvolňování, vochlování, potěrání, mykání, posukování, česání, přástování apod.[12]

Galerie předení

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 20. Pohora-Q.v. V Praze: J. Otto, 1903, str. 596-606. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:29674c50-05a0-11e5-91f2-005056825209.
  2. 1 2 3 Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 9-15
  3. ↑ Poznání textilní výroby [online]. Masarykova univerzita Brno, 2012 datum přístupu = 2019-07-11. Dostupné online.
  4. ↑ Textilhandbuch [online]. kvadrat, 2012 datum přístupu = 2019-07-11 [cit. 2014-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07. (německy)
  5. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 351
  6. ↑ Kočičí vrnění [online]. Eva Mlčochová, 2000-2014 datum přístupu = 2019-07-11. Dostupné online.
  7. ↑ Barber: Women ´s Work, Norton 1996, ISBN 978-0393313482, str. 42-43
  8. ↑ Dzudzuana Cave [online]. Thought, 2019-07-03 datum přístupu = 2019-07-11. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ How to Make a Drop Spindle [online]. The Joy of Hanspinning, 1999-2019 datum přístupu = 2019-07-11. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ The Spinning Wheel [online]. Thought, 2017-09-19 datum přístupu = 2019-07-11. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ Keeß: Darstellung des Fabriks und Gewerbswesens [online]. Mörschner und Jasper, 1824 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. (německy)
  12. 1 2 Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
  13. ↑ Historie školy [online]. SŠUP Ústí nad Orlicí, 2020 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online.
  14. 1 2 3 Link 65 [online]. Rieter, 2014 [cit. 2017-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. (anglicky)
  15. ↑ Formation of Yarn [online]. Coirboard, 2014 datum přístupu = 2019-07-11. Dostupné online. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Meyers Konversations-Lexikon. 4. Auflage. Bd. 15: Sodbrennen – Uralit. 4. vyd. Svazek 15. Leipzig; Wien: Bibliographisches Institut, 1885–1892. Dostupné online. S. 147–153. (němčina) Text frakturou (s obrázky), dole přepnutelný na normální písmo (tlačítko Text, pak ale zmizí obrázky). 
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 20. Pohora-Q.v. V Praze: J. Otto, 1903, str. 596–606. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:29674c50-05a0-11e5-91f2-005056825209.
  • Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, (SNTL Praha 1981) str. 347-531.
  • Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL 1987, str. 33-149.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Předení&oldid=26001953“