Sophus Bugge
| Sophus Bugge | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. ledna 1833 Larvik, Vestfold  Spojená království Švédska a Norska |
| Úmrtí | 8. července 1907 (ve věku 74 let) Tynset, Innlandet  Norsko |
| Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers |
| Občanství | Norsko |
| Povolání | filolog, folklorista |
| Zaměstnavatel | Univerzita v Christianii |
| Ocenění | velkokříž Řádu svatého Olafa rytíř Řádu polární hvězdy |
| Děti | Alexander Bugge[1] Johanna Bugge Berge |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elseus Sophus Bugge (5. ledna 1833 Larvik – 8. července 1907 Tynset) byl norský filolog a folklorista. Ve své době byl v oboru nejvýznamnějším odborníkem v zemi a jeho dílo o runách a eddické literatuře výrazně ovlivnilo další vědecký vývoj, počet jeho vědeckých publikací přesahuje dvě stě položek. Byl otcem historika Alexandera Buggeho.[2][3][4]
Od roku 1860 byl postgraduálním studentem indoevropské lingvistiky a sanskrtu na Univerzitě v Christianii, tedy dnešní Univerzitě v Oslo, od 1864 tyto předměty a navíc starou severštinu vyučoval a v roce 1866 byl jmenován profesorem srovnávací filologie a staré severštiny. V roce 1867 vydal Norraen fornkvaedi „Staré severské básně“, jednu z prvních kritických edicí Poetické Eddy, kde přišel s tezí, že obsah eddické poezie byl výrazně ovlivněn antickou, starozákonní a křesťanskou tradicí, která pronikla do skandinávského prostředí během christianizace z Britských ostrovů. Svou hypotézu vyložil především v díle Studier over de nordiske Gude- og Heltesagns Oprindelse „Studie o původu severských mýtů o bozích a hrdinech“ vydaném ve dvou svazcích v letech 1881 a 1889. Souběžně byly tyto studie vydány i v němčině a dostalo se jim výrazného ohlasu. Někteří badatelé, jako Konrad Mauer nebo Adolf Norren, s Buggem souhlasili, ale větší skupina jeho teze odmítla, často velmi hrubě, příkladem je Karl Müllenhoff nebo Svend Grundtvig. Kromě toho připravil edice ság: v letech 1864 a 1865 vydal ságy o Hálfovi, o Norna-Gestovi a o Vølsunzích, v roce 1873 Ságu o Hervaře. V roce 1896 vydal Helgedigtene i den aeldre Edda „Posvátné písně starší Eddy“. Byl také průkopníkem sběru a studia norských lidových písní a sbíral staré norské nápisy, jejichž sbírku vydával od roku 1891.[2][3][4]
Jsou po něm pojmenovány ulice v Larviku a Stavangeru, náměstí v Oslo a jedna z budov fakulty humanitních studií Univerzity v Oslo.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Store norske leksikon. Dostupné online. [cit. 2026-10-18].
- 1 2 3 BULL, Tove. Sophus Bugge [online]. Store Norske Leksikon, rev. 1. 8. 2023 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (norsky)
- 1 2 Sophus Bugge [online]. Encyclopaedia Britannica, rev. 19. 2. 2024 [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 REICHSTÄTER, Jan. Předkřesťanská náboženství severních Indoevropanů: Tradice Keltů, Germánů a Baltů v kritické perspektivě humanitních věd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-9579-3. S. s. 84.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sophus Bugge na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Bugge v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sophus Bugge
