Porta Balkanica

Archeologické muzeum s mohutnými antickými sloupy,
národní divadlo, budova ilharmonie a opery, vítězný
oblouk Porta Makedonia, most z mramoru posetý desítkami
soch a další monumentální pomníky rozmístěny
v centru města. To je výsledek projektu Skopje 2014,
jehož cílem je „obnova“ centra hlavního makedonského
města do „své“ „antické“ podoby. Tak vypadá svérázné
novodobé národní uvědomění v makedonské podobě.
Nic na tom, že Skopje v dnešní lokaci nemohla být antickým
městem nebo že v jedné z nově postavených barokně
historizujících budovách, tvořících osobitý bulvár
u řeky Vardaru, sídlí úřad pro elektronickou komunikaci
či inanční policie. Pomníky jsou již z velké části vztyčeny,
peníze prostavěny a domácí kritika umlčena. Údiv
turistů i místních tyto monumenty dozajista poutají.
Sám jsem se přistihl, jak při své poslední návštěvě (listopad
2013) se zatajeným dechem pozoruji panorama
těchto nově postavených „antických“ budov a nemůžu
uvěřit tomu, jak je v dnešní době možné stavět.
Pokud chcete na vlastní oči vidět jeden z paradoxů
současného Balkánu, návštěvou makedonské Skopje jistě
chybu neuděláte. Pokud ovšem hledáte ducha původní-
ho města, doporučuji posedět nad šálkem kávy (nejlépe
připravené v džezvě) v místní čaršiji, obchodní čtvrti či
chcete-li bazaru ze 12. století, který se krčí jen pár kroků
od této nové zástavby.

Milí čtenáři, tento úvodník se rodí v okamžicích, kdy s nadějemi i obavami vyhlížíme magické datum 20. prosince 2013. Na tento den Rada pro výzkum, vývoj a inovace, jež je odborným a poradním orgánem vlády České republiky, bohužel již po několikáté odložila svoje rozhodnutí ohledně aktualizace Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik (rozuměj seznamu úředně uznaných odborných časopisů). Rozhodnutí to bude klíčové, byť si úřední uznání spojujeme spíše s Haškovým vojákem Švejkem a zcela jiným kvalitativním, či lépe řečeno diskvalifikačním kritériem, a seznamy knih a periodik v nás evokují v první řadě Index libri prohibitorum. Fascinováni postmoderními romány Srba Milorada Paviće jsme dospěli k zjištění, že podobně jako jeho proslulý Chazarský slovník, který nabízí variantu pro muže a variantu pro ženy, musíme i my předložit čtenářům dvě alternativy rozuzlení příběhu: jednu pro optimisty a druhou pro škarohlídy. Varianta optimistická: Rada rozhodla zařadit časopis Porta Balkanica na seznam odborných periodik, což znamená odměnu pro naše autory ve formě cenných bodů do databáze RIV, bez kterých český vědec jako by ani nebyl. Pro redakční radu to znamená závazek dál pracovat na zkvalitnění časopisu, jehož atraktivita pro potenciální pisatele z řad akademiků a pracovníků vědeckovýzkumných institucí zařazením na zmiňovaný seznam pochopitelně vzroste. Varianta pesimistická: Rada rozhodla, že náš časopis na seznam odborných periodik nepatří, což znamená, že přispěvatelé za své články nezískají žádné body a byť by byly sebelepší, zůstanou bez patřičného ohodnocení ve spletitém labyrintu metodiky hodnocení vědy a výzkumu v ČR. Redakční rada časopisu se proto již dříve dohodla, že pokud dojde na tuto nepříznivou variantu, v dobrém se rozloučí se svými čtenáři a číslo časopisu Porta Balkanica, které právě držíte v rukou, bude zároveň číslem posledním. Redakce časopisu v takovém případě své úsilí přetaví v jiné a v tento okamžik asi smysluplnější projekty. Která z uvedených možností je v této chvíli aktuální a platná, je třeba hledat na naší webové stránce nebo na našem profilu na sociálních sítích Facebook a Twitter, kde se dozvíte to, co my můžeme při psaní těchto řádků jen předvídat. Děkujeme Vám za neutuchající přízeň!

Milí čtenáři a spolutvůrci časopisu, měsíc se s měsícem sešel a my vám přinášíme další číslo PB. Pokud vám připadá poněkud tenčí než obvykle, nemýlíte se, protože po dvou letech, kdy PB vycházela formou dvojčísla, jsme se konečně vrátili ke dvěma samostatným číslům ročně. Přípravy tohoto čísla poznamenalo několik zásadních událostí. Především mám smutnou povinnost oznámit vám, že nás po těžké nemoci navždy opustil člen mezinárodní rady, prof. Ljupčo Mitrevski. Mnoho z vás se s ním znalo osobně a jistě mi dáte za pravdu, že to byl velký makedonský vlastenec a výborný člověk. Nikdy na něho nezapomeneme!
V  dubnu tohoto roku redakce podala žádost o  zařazení na prestižní Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných
v České republice, který spravuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace při Úřadu vlády ČR. Letos si připomínáme také 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Soluňští bratři, sami řecké- ho původu, přinesli Slovanům na Velkou Moravu liturgii a písemnictví ve slovanském jazyce, přičemž kulturní význam cyrilometodějské misie později dozrál v jihoslovanském prostředí, ba dokonce překonal hranice slovanského světa. Zmiňme v této souvislosti existenci rumunské redakce církevní slovanštiny nebo kontakty staroalbánských literátů s bosenskými františkány, od nichž patrně přejali některé cyrilské znaky. V souvislosti s tímto výročím stále probíhá nejen u nás, ale i  v  zahraničí celá řada připomínkových akcí. Občanské sdružení Porta Balkanica se opět zapojilo do již tradiční konference věnované výuce jihoslovanských jazyků a nově i literatur na
Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, která se letos oficiálně nesla ve znamení oslav cyrilometodějského výročí. Podrobnou zprávu o průběhu konference naleznete na str. 35.

Za redakci PB
Mgr. Martin Surovčák

Rok 2012 začal v jihovýchodní Evropě smutným rozloučením s Kirem Gligorovem, prvním prezidentem nezávislé Makedonie. Mnozí v tomto odchodu spatřovali kus symboliky – někdejší Jugoslávie se zase o malý kousek přesunula z živé paměti do sféry dějin a vzpomínek. I v novém roce však přišly veselejší okamžiky. Už na konci června Makedonci v centru hlavního města s patřičnou hrdostí přihlíželi vztyčení monumentální jezdecké sochy Alexandra Makedon-ského. Příliš nahlas se ovšem jméno tohoto velikána světových dějin (a nyní i centrálního skopského náměstí) zmiňovat nesmělo a nesmí, protože v tu chvíli pod Akropolí zapomenou i na dluhovou krizi a vzkypělé nacionální vášně končí přelepováním mezinárodních poznávacích značek na automobilech přijíždějí-cích ze Skopje a jiných míst země, o níž nechtějí hrdí Řekové slyšet jinak než pod vynucenou zkratkou FYROM. Ale jak se říká: Proti gustu žádný dišputát! Jako by Řekové a Makedonci (ti fyromští) neměli starostí už tak víc než dost: řecká ekonomika po tři roky nedopřává klidného spánku ani domácím ani představi-telům Evropské unie, Makedonii zase zpravodajská stanice CNN v létě přiřkla jedno nechtěné prvenství – ze zemí, které zveřejňují údaje o nezaměstnanosti, na tom byl makedonský pracovní trh vůbec nejhůře, neboť bez zaměstnání bylo přes 31 % práceschopného obyvatelstva. Vyostřené kompetenční spory mezi středolevou vládou Victora Ponty a pravi-covým prezidentem Traianem Baseskem přivedly Rumunsko až k nejhlubší vni-tropolitické krizi od roku 1989, která v červenci vyvrcholila nakonec neplatným referendem (nebylo dosaženo předepsané nadpoloviční volební účasti) o odvolá-ní hlavy státu. Hluboké zamyšlení čeká ve zbytku funkčního období obě strany sporu, protože v Bruselu už sáhli pro žlutou kartu a červenou by zřejmě nechtěl vidět nikdo, natož frustrovaní rumunští voliči. Na konci listopadu povážlivě zhoustla atmosféra dokonce i ve středoevrop-sky poklidném a idylickém Slovinsku. Dvoukolové prezidentské volby, z nichž vzešel vítězně bývalý sociálnědemokratický premiér Borut Pahor, Slovince příliš nezajímaly, protože se mezitím v zemi vzedmula vlna nepokojů pramenící ze znechucení komunální i celostátní politikou, či spíš politikařením, a především z množících se zpráv o všudypřítomné korupci. Ta vyhnala do ulic nejdřív ob-čany Mariboru, k nimž se záhy přidali další. Ano, Češi a Slovinci toho měli odedávna mnoho společného a platí to i pro stav věcí veřejných, málokdo by však předpokládal, že na slunečné straně Alp bude takové dusno, že v Lublani bude muset téměř balkánsky horké hlavy poprvé v dějinách Slovinska zchladit policejní vodní dělo přikořeněné štiplavým slzným plynem. Takoví Albánci jsou v posledních dvaceti letech na nejrůznější krize přivyklí a jen tak nějaká je nemůže vykolejit. Z roku 2012 se jim tudíž do paměti zapí-šou asi velkolepé oslavy 100. výročí nezávislosti Albánie. Na Kosovu se dokonce slavilo v souladu se zásadami zdravé stravy – dvaašedesát metrů čtverečních za-brala albánská národní vlajka sestavená z luštěnin. Padlo na ni půldruhého mi-lionu hrachových zrn, takže na kosovskou státní vlajku už kupodivu nezbylo... Přestože ve chvíli, kdy píši tato slova, není stále jisté, zda se nenaplní chmurné vize škarohlídů, kteří v obavách vyhlížejí magické datum 21. 12. 2012, věřím, že se stejně jako na Balkáně nakonec vše v dobré obrátí a Vy, milí čtenáři, nám zachováte přízeň i v následujícím roce, ať se děje, co se děje, i kdyby se snad nemělo dít nic... za výkonnou redakci Michal Przybylski

Milí čtenáři, jak jste jistě poznali na první pohled, Porta Balkanica poněkud zvětšila svůj tiskový formát a zároveň zavedla několik formálních úprav, které ji přibližují standardním recenzovaným odborným pe-riodikům. Všechny změny způsobily, že se Vám do rukou dostává Porta Balkanica ve formě rozšířeného dvojčísla, což by se již v bu-doucnu nemělo opakovat. V dalších letech chceme důsledně vydá-vat vždy dvě samostatná čísla ročně. Co by se ale opakovat mohlo, je pravidelné přispívání významných českých balkanistů, jakým je v tomto čísle profesor Jan Rychlík se svým článkem o rozpadu Ju-goslávie a vzniku samostatného Slovinska. Ovšem ten není zdale-ka jediný, kdo přispěl. V periodiku naleznete také několik článků s albánskou tematikou – recenzované statě Přemysla Vinše a Kamila Pikala, nebo reportáž Barbory Machové z poslední albánské vesnice v Bulharsku – a mnoho dalších zajímavých příspěvků. Porta Balkanica však není jen časopis ale také aktivní občanské sdružení a proto je třeba zmínit akce, které proběhly pod jeho záštitou a na jejichž realizaci se v roce 2011 podílelo. V první řadě to byla v dubnu velká mezinárodní konference Výuka jihoslovanských jazyků v dnešní Evropě, z níž na sklonku roku vyšel stejnojmenný sborník s pří-spěvky, a pak několik akcí listopadových. V úterý 8. listopadu se v Brně uskutečnil úspěšný večer slovinské poezie a hudby s názvem Zlatá loď – Slovanský most, který Porta Balkanica spoluorganizovala se slovin-ským kulturně-uměleckým spolkem s poetickým názvem Polica Dubo-va. Představili se zde básníci Ksenija Jus-Xenia, Tatjana Jamnik, Iztok Osojnik a Tomislav Vrečar. O den později proběhl tradiční Balkánský večer, jemuž správnou atmosféru dodávaly hudební skupiny Livada a Avlija. Poslední akcí byla na konci listopadu spoluúčast při organizaci studentského setkání Moje Bulharsko určeného zejména pro zájemce o studium v této jihoslovanské zemi. Závěrem bychom rádi srdečně pogratulovali k docentuře kmotrovi a zároveň předsedovi mezinárodní redakční rady Václavu Štěpánkovi. Hodně úspěchů v nadcházejícím roce samozřejmě přejeme nejen jemu, ale všem našim přispěvatelům a čtenářům. Výkonná redakce časopisu

Milí čtenáři, další půlrok je za námi a opět se setká- váme nad novým číslem časopisu Porta Balkanica. Uplynulé měsíce byly v jihovýchodní Evropě, jak je zde ostatně dobrým zvykem, doslova nabité událostmi. Zatímco Řecko ochromovaly časté stávky, mladí Srbové si oddechli, když parlament schválil zrušení povinné vojenské služby. Na přelomu srpna a září zase mnohé země zachvátila basketbalová horečka, neboť se v Turecku konalo mistrovství světa. Ač není v našich silách veškeré dění na Balkáně obsáhleji reflektovat na stránkách časopisu, rádi bychom Vás alespoň nějakým způsobem na nejvýznamnější události upozornili. Tím se dostáváme k novince čísla, jež máte před sebou. Časopis jsme rozšířili o rubriku Kronika dění na Balkáně, v níž pro Vás redakční tým připravil přehled toho nejdůležitějšího, co se za sledovaných šest měsíců (květen–ří- jen 2010) v jihovýchodní Evropě událo. V  příštím roce nás čeká řada dalších změn, nejzásadnější z nich je asi skutečnost, že bychom rádi časopis převedli na formu mezinárodního recenzovaného periodika. Bude to znamenat zvýšené nároky na redakční řízení, administrativu i přispěvatele (původní články budou muset být opatřeny anotací a klíčovými slovy v češtině/slovenštině a angličtině), na druhé straně to jistě přinese posílení zájmu nejen ze strany odborné veřejnosti. Činnost Občanského sdružení Porta Balkanica však zdaleka nespočívá pouze ve vydávání stejnojmenného časopisu. V  měsíci březnu jsme se spolupodíleli na organizaci mezinárodní konference věnované výuce bulharského jazyka ve slovanském i neslovanském světě (příspěvky z této akce vyjdou v  samostatném sborníku), v prosinci proběhl úspěšný balkánský večer, vícedenní setkání studentů a příznivců Balkánu, našim vzácným hostem byl předseda kosovského PEN klubu, literární vědec a básník prof. Basri Çapriqi a kromě toho pokračovala práce na první komplexní české mluvnici albánštiny, která by měla vyjít v příštím roce.

Milí přátelé Balkánu, náš časopis na sklonku minulého roku úspěšně vstoupil do života a má se čile k světu. Začátkem února se dodatečně uskutečnil slavnostní křest úvodního dvojčísla, na němž byly rovněž představeny ostatní aktivity občanského sdružení Porta Balkanica. Čestné role kmotra se ujal PhDr. Václav Štěpánek, PhD., balkanista
tělem i duší, a časopis samozřejmě nemohl být pokřtěn ničím jiným než nefalšovanou domácí rakijí. Ale od vzpomínek zpátky k současnosti. Po
návratu z nezapomenutelné týdenní cesty po Srbsku se redakční rada jen pomalu a obtížně aklimatizovala na středoevropské poměry, ale přesto jsme se s chutí pustili do závěrečné fáze přípravy jarního čísla, které otevírá nová témata pohledem nových i již osvědčených přispěvatelů.
Kromě toho jsme zapracovali na odstranění nedostatků minulého čísla, zejména na důslednější jazykové redakci a přesnější sazbě. V časové tísni na konci roku uniklo naší kontrole několik drobností, zejména v článku M. Samsona, kterému se tímto omlouváme. Doufáme, že ani toto číslo nezklame Vaše očekávání a Vaší pozornosti neujdou malé inovace – časopis získal mezinárodní kód ISSN, rozšířil se redakční kruh a fotografickou přílohu tiskneme na křídovém papíře. Malými krůčky neustále vpřed!

Milí čtenáři,
do rukou se Vám dostává první číslo časopisu Porta Balkanica (tentokráte mimořádně v podobě dvojčísla), který už v titulu a podtitulu signalizuje, že bude svoji pozornost zaměřovat na poměrně rozsáhlý prostor Balkánu a jihovýchodní Evropy. Myšlenka založení takového
časopisu vzešla z prostředí studentů, absolventů a některých pedagogů balkanistiky a jihoslovanských filologií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Naštěstí nezůstalo jen u myšlenky a celému projektu se podařilo dát reálné obrysy. Poděkování zde patří v první řadě Občanské- mu sdružení Porta Balkanica, které periodikum zařadilo do bohaté palety svých aktivit, propůjčilo název a poskytlo nezbytnou institucionální podporu.